Sebevědomí  pro  změnu:  
věková diskriminace na trhu práce 

Mgr. Lucie Vidovićová, Ph.D. (*1977) pracuje v Ústavu populačních studií Fakulty sociálních studií MU v Brně jako socioložka a výzkumná pracovnice. Dlouhodobě se věnuje sociologii stárnutí, problematice věkové diskriminace, postojům společnosti vůči stárnutí a otázkám aktivního stárnutí. V novém projektu se věnuje prarodičovství jako „přetížené roli“. Více o projektu na:
http://ups.fss.muni.cz/cs/research/show/12.

V našem seriálu "Sebevědomí pro změnu", který je založen na rozhovorech se ženami v různém věku i socioekonomickém postavení, jsme se dostali až k tématu věkové diskriminace na trhu práce. Oblast trhu práce byla a je v zásadě nejvýraznější platformou, na které je problematické zacházení z důvodu - obvykle vyššího - věku diskutováno. Práce, resp. zaměstnání je pro moderního člověka často základní osou jeho či její identity a jakékoliv ohrožení v této oblasti se proto dostává, v opisu i doslova, blízko otázkám samotné existence a přežití.

Podle jedněch amerických autorů je věková diskriminace přítomna nejen v inzerátech na volná místa, ale také v organizačních strukturách, při výběru, rozmisťování pracovních sil i zadání úkolů, v hodnocení výkonu a jeho plánování, v odměňování a zaměstnaneckých výhodách. Přítomna je i ve výběru jedinců pro další vzdělávání, trénink nových dovedností, v rozhodnutích o převodu na jinou práci, povýšení, ukončení pracovní činnosti a právu na důchod. Jinými slovy, věk je v zaměstnání důležitý od začátku do konce.

I podle českých výzkumů se téměř osmdesát procent z dotazovaných domnívá, že na věku v oblasti zaměstnání záleží, nejčastěji při přijímání, ale i při ztrátě zaměstnání a při (ne)získání příležitosti na další vzdělávání. A priori bychom asi tuto informaci brali jako kritiku systému, který takto funguje. Ale může tomu být i jinak, může to být prostě informace, neboť zároveň téměř polovina dotázaných souhlasila s výrokem, že "starší by měli uvolňovat svá místa mladším, protože ti jsou výkonnější a schopnější". Asi nepřekvapí, že starší respondenti patřili mezi přívržence tohoto postoje o něco méně často.

Svého času jsem si prošla tím, čemu my sociologové říkáme změna statusu. Z paní Vidovićové nebo z paní doktorky jsem se při nástupu mých dětí do školky stala "maminkou od...". Samozřejmě matkou jsem se stala už při jejich narození, ale na ulici ani v institucích mě tak do té doby nikdo neoslovoval a najednou skoro všichni, s kterými jsem přišla do styku. Vidím přitom hodně paralel s tím, když se z "paní XYové" nebo "zaměstnance měsíce" stane jen kalendářní věk. Myslím, že to trefně vyjádřila i jedna z diskutujících v našem výzkumu: "při shánění práce je potřeba sebevědomí, ale kde ho vzít, když vás setnou".

A jak takové stínání vypadá v praxi? O tom se barvitě rozpovídala jiná: "...já můžu za ty nezaměstnaný... neustále odpovídám na různý nabídky a některý ty nabídky, co jsou přes internet přes různý tady ty agentury, za tím se skrývá všechno možný, včetně herbalajfů a prodejů tady takových těch věcí, a u většiny, nebo u hodně těch inzerátů je mladý dynamický kolektiv hledá do svého kolektivu ambiciózní mladou nebo mladého... a co jsem se zúčastnila... různých pohovorů, tak jsem si tam připadala úplně hrozně, protože když tam přijdete a je tam dalších deset slečen o třicet let mladších než jsem já, tak vím, že to místo prostě pro mě není. A při jednom pohovoru mně dokonce bylo řečeno, jestli si nepřipadám, že už su taková vyšumělá..."

Co nejméně zážitků s podobnými personalisty "šumáky" Vám do podzimních dnů přeje paní doktorka maminka Vidovičová.

Vaše Lucie Vidovićová

 ZPĚT

 

A 2015-16

Jana Janderová Pařížanky

Oblíbené odkazy

logo SCWF

Vytvoření webu podpořil

Nadační fond Slovak-Czech Women's Fund